Boniatti: Věděli jsme, že nejde vyhrávat pořád
Švábenice /ROZHOVOR/ – Fotbalisté Sokola Švábenice neprohráli třiatřicet zápasů po sobě. Šňůru přestřihly Letonice a trenér Miroslav Boniatti bez obalu přiznává, že naštvanost vystřídala úleva.
Sedmnáct krát tři je jednapadesát. Právě tolik bodů měli fotbalisté Švábenic na svém kontě po sedmnácti kolech okresního přeboru. Víc získat nešlo, bylo to sedmnáct vítězství za sebou. Tuto skvělou šňůru přeťaly až v osmnáctém kole Letonice.
„Nejprve jsme byli zklamaní a naštvaní. Teda hned po zápase. Ale pak přišla úleva. Jednou to přece muselo skončit,“ ohlédl se za výkonem skoro do Guinessovy knihy rekordů trenér nového fotbalového okresního přeborníka a nováčka krajské I.B třídy Miroslav Boniatti.
Ale snad bylo příjemné nést takové „břemeno“?
Každý rád vyhrává, ale žádné série nerostou do nebe. Já jsem do té doby nic podobného nezažil a vůbec mě nenapadlo, že něco takového může vzniknout právě teď ve Švábenicích. Vždyť to nebylo jen těch sedmnáct výher. I s přípravou jsme 33 zápasů neprohráli a z toho 23 po sobě jsme vyhráli. To je úžasné. Když to skončí, musíte být naštvaní, ale řekli jsme si, že jedeme dál a proč třeba nenastartovat novou šňůru.
Dobrá, jak jste oslavili postup?
Klukům jsem slíbil Atrium, ale pak jsme to nestihli. Po závěrečném zápasu v Brankovicích jsme sezonu uzavřeli u nás na hřišti. Se vším všudy. Petr Rejpal, který se vzorně stará o naše internetové stránky, to celé natočil na video. Takže se na to každý může podívat.
Před sezonou jste postup vyhlásili jako cíl. Plánoval jste tak suverénní splnění?
Ale tak striktně to postaveno nebylo. Jistě, bylo jasné, že budeme hrát o první místo, protože síla toho mužstva byla opravdu velká a po doplnění ještě větší. Ale že to proletíme tak suverénně, jsme opravdu nečekal.
Vyškováci si pamatují, jak jste přivedl Rostex až do divize, jak jste se vlastně ocitl ve Švábenicích?
Jsem tady rok a půl, ale kontakt byl už dlouho před tím. Přemlouvali mě, ale já jsem měl své podmínky. Především to, že se všechno bude dělat pořádně. Například, že se bude třikrát v týdnu trénovat. Aby to mělo smysl, jinak jsem do toho jít nechtěl. Pro mě, ale hlavně pro hráče. Tentýž přístup jsem prosazoval ve Vyškově a jsem rád, že se ve Švábenicích potvrdilo, že to funguje. Na nabídku do Švábenic jsem ale kývl až po setkání s hráči. To znamená s tím zdravým jádrem mužstva. Ano jsem řekl, teprve až mně většina slíbila, že opravdu budou třikrát týdně trénovat.
Čím hlavně jste tedy převyšovali ostatní týmy?
Určitě kvalitou hráčů. Každého soupeře jsme přehráli, protože opravdu jsme na všech postech měli výborné fotbalisty. A hlavně útočným pojetím. Hráli jsme prakticky na tři obránce s pěti záložníky, kteří se dělili o ty útočné i obranné povinnosti. Přes krajní záložníky se nám dařilo dostávat se do otevřené obrany. A hlavně jsme se díky tomu dokázali dostávat do koncovky a proměňovat šance.
Proč vás zastavily právě Letonice?
Nechtěli jsme zápas podcenit, ale možná to trochu podcenění opravdu přišlo. U nich jsme vyhráli 5:1. Úplně nahladko. Možná jsme si mysleli, že to bude podobné. Ale musím říct, že Letonice na nás hrály velice dobře. Takticky. My jsme hodně ofenzivní mužstvo, ony hrály vyloženě zezadu a na brejky. A dostávaly se po nich do šancí a dávaly góly. My jsme taky měli šance, ale nedokázali jsme je proměnit. Ale jak jsem řekl, čekali jsme, že porážka přijde, že to přece nemůžeme donekonečna jen vyhrávat.
Kde se skoro z ničeho nic vzal tak kvalitní tým?
Nebylo to z ničeho nic. Když jsem došel do Švábenic, bylo tam jedenáct individualit. Pochopili, že musí i kvalitně trénovat. Právě díky důsledné přípravě si to všechno, jak se říká, sedlo. I díky tomu jsme mohli vsadit na útočné pojetí hry. Koneckonců já jsem byl útočník. Ti hráči, kteří nechtěli nebo z různých důvodů nemohli třikrát týdně trénovat, prostě museli odejít. Místo nich přišli kluci, kteří měli zájem. I mladí kluci z bývalé dorostenecké ligy z Vyškova. Ale nejvíc si cením příchodu Ríši Jičínského. Hrál za juniorku Rapidu Vídeň, ale byl zraněný a asi rok fotbal vůbec nehrál. Já jsem mu nabídl, aby se k nám šel rozehrát. A přiznávám, že jsem si vůbec nemyslel, že se rozparádí až tak dobře. Dát osmadvacet branek za půl sezony je opravdu rarita. To byla jedna z osobností mužstva. Ale podobně bych vlastně mohl označit i ostatní hráče. Ríša se po podzimu vrátil do Rakouska, kde hraje na úrovni divize a pořád dává hodně gólů.
Jak jeho odchod ovlivnil mužstvo?
Především s Ríšou odešlo těch osmadvacet gólů. Ale projevilo se to jen tím, že už ta vítězství nebyla tak jednoznačná a vysokým skóre. Po Ríšovi se střelecky chytil Honza Hladký. Dal třicet gólů, to je taky docela dost.
Říká se, že postup je hlavně dílem vaší trenérské osobnosti?
Ale to ne! Hodně mně pomáhá asistent Pepa Pýrek. Velice dobře si rozumíme, jak po fotbalové, tak lidské stránce. Konzultuji s ním všechno, i sestavu. To bylo hodně důležité. Postup je i jeho práce. A ani bez obětavých funkcionářů, jako je sekretář klubu Petr Kozák a další, by to opravdu nešlo. Musím zopakovat to hlavní, opravdu jsme trénovali víc než ostatní.
Měli hráči jiné lepší podmínky než v jiných mužstvech?
To je rarita. Možná právě naopak. Příklady: na zápasy si kluci chystali hřiště sami, tedy lajnování, sítě i to ostatní. Měli na to rozpis služeb. Všechno si platili sami, včetně cest na hřiště soupeřů. Přispívali si i na balóny a tréninkové pomůcky.
Potřebujete pro I.B třídu posilovat?
Zdravotní problémy má brankář Stěnička. Z hráčů odejde jen Jiří Judas, který se rozhodl zakončit aktivní kariéru a vrací se do Horky. Kádr tedy bude stejný, ale potřebuje trochu rozšířit. Pro přípravu chci mít osmnáct hráčů a pak kádr zúžím pro soutěž. Brankáře a tři hráče máme vyhlídnuté, a pokud se podaří jejich příchody dotáhnout, zapojí se do přípravy, která začne 9. července.
Co se pro krajskou soutěž musí změnit v klubu, nebo máte výjimku?
Byla tu svazová komise z Brna. Vím, že nějaké výjimky jako nováček máme. Musíme například mít nové střídačky, které jsou nyní ve výrobě. Pracuje se i na zlepšení kvality trávníku. Ale to je spíš otázka pro funkcionáře. Já si cením toho, že se už v červenci začnou stavět nové kabiny. Největším garantem výstavby je úřad městyse a pan starosta Josef Kubík má opravdu zájem, abychom obec reprezentovali v důstojném prostředí. S financemi samozřejmě pomohou i jiné subjekty.
Jak si tedy představujete účinkování pro Švábenice v historickém prvním roce v krajské soutěži?
Všude, kde jsem trénoval, jsem vždy před sezonou říkal, že musíme skončit do pátého místa a pak se uvidí. Ale vážně. Tentokrát musíme uvažovat trochu skromněji. Takže by to měl být prostředek tabulky bez problémů se záchranou. Ona je tu teď opravdu taková euforie. Musíme se připravit i na porážky, na jiné způsoby hry i poměry v kraji.
Bude letní příprava na vyšší soutěž náročnější než dosud?
Zůstaneme u osvědčené náplně. Začneme 9. července a tréninky budou třikrát v týdnu. Takže to bude pět týdnů tréninku a čtyři přípravné zápasy. Všechny soupeře chceme na úrovni I.B třídy. Silnější ani slabší nemají smysl, tedy případné vysoké porážky nebo vysoká vítězství. Jsme poprvé v I.B třídě, takže si ji potřebujeme tak trochu oťukat.
Sokol Švábenice
Čelo tabulky OP:
Švábenice 26 23 1 2 108:17 70
Pačlavice 26 15 6 5 68:37 51
Vícemilice 26 14 6 6 57:36 48
Soupiska:
Brankář: Milan Stěnička.
Obránci: Tomáš Orel, Jiří Pokorný, Petr Knap, Jiří Judas, Michael Jičínský.
Záložníci: Jan Stříž, Milan Gruber, Lukáš Hladký, Petr Novotný, Jiří Stříž, Miroslav Boniatti.
Útočníci: Martin Novotný, Jan Hladký, Štěpán Hladký ,Richard Jičínský.
Trenér: Miroslav Boniatti st.
Asistent: Josef Pýrek.
Převzato z vyskovsky.denik.cz autor Zdeněk Vlach
http://vyskovsky.denik.cz/fotbal_region/boniatti-vedeli-jsme-ze-nejde-vyhravat-porad.html
Vytvořeno 30. 6. 2011 13:55